Fenomén srbského kmotra

Kumstvo1 (kmotrovství) je společenský vztah mezi dospělou osobou – kumem („kmotrem“) a dítětem kumčetem (kumče), který vzniká vykonáním rituálního obřadu pokřtění. V Srbsku je mezi lidmi obecně bráno, že po vykonání zmíněného religiózního obřadu vzniká mezi oběma osobami téměř biologická vazba, tedy vztah mezi kumem a kumčetem (=pokřtěným) a také rodinou pokřtěného. Význam tohoto vztahu mezi kmotry spočívá ve spojení rodin a ochraně dítěte během jeho života.2 Jedná se o zvláštní přátelství, které mělo v Srbsku vždy význam blízkého pokrevního příbuzenstva. Prvotně bylo kumstvo u starých Srbů zřejmě spojené i s vraždou – bylo to smíření, které zahrnovalo dohodu o tom, že mstitel bude kmotrem prvního narozeného dítěte v rodině viníka. „Vrah s usmířením prosí protivníka, aby byl jeho kmotrem při křtu. To bylo určitě proto, aby ho lépe přiměl k usmíření, a také proto, aby z dosavadního nepřítele učinil upřímného přítele.“3 První známé kumstvo u Srbů bylo kumstvo Petra Gojnikoviće z dynastie Vlastimirovićů, srbského knížete v letech 892 až 918, s příslušníkem cizího státu, a to z důvodu upevnění míru s Bulhary.

V Srbsku je hodně rozšířené rčení „Kumstvo se neodmítá!“4 Odtud není těžké vyvodit analogii s původním účelem instituce kumstva, která na jedné straně sloužila k usmíření nebo upevnění vztahů mezi dvěma skupinami (nejčastěji početnou rodinou) a na druhé straně pro záštitu toho, kdo požadoval takovéto kumstvo, ať už ze strany samotné rodiny kuma či okolí.

Zmíněné kumstvo se váže především ke křtu dítěte. V srbské tradici se však svědci na svatbě nazývají rovněž „kumové“.5 První svědek je většinou důležitější a podle pravidel také váženější. Většinou je z rodiny ženicha, zatímco druhého svědka volí nevěsta. Na mnoha svatbách, především na těch, na kterých jsou přísně dodržovány tradice, se dodržuje výběr prvního kuma z řady tzv. „starého kumstva“, tzn. z rodiny, která byla kumy rodičů ženicha. Nicméně, v dnešní době je to ojedinělé. V moderní době je velmi rozšířená praxe výběru prvního kuma podle svobodné volby ženicha. Tento kum přitom nemusí mít nic společného se „starým kumstvem“. Ženich si kuma vybere například ze svých blízkých přátel. Druhý svědek, kterého vybírá nevěsta, se nazývá „stari svat“ neboli tzv. „starojko“ (starosvat). Nejčastěji je to nejlepší přítelkyně nevěsty. Starojkem může být nazýván i bratr nevěstiny matky, nebo jiný příbuzný z mužského nejbližšího příbuzenstva matky.

V některých velmi tradičních poměrech se dodržuje zvyk zavolání kuma při narození dítěte, který jej pokřtí a vybere mu jméno. Někdy je to jen formální – kum řekne jméno, které si domluvil s rodiči dítěte, a někdy ho vybere skutečně sám. Každopádně je v Bělehradě zvykem slavnostně kumovi ohlásit narození dítěte a není vzácností, že je zrovna on také kumem dítěte při křtu.

Existuje celá řada zvyků, která se váží k pozvání kuma na svatbu a jeho svatební roli. Některé tradiční rodiny dodržují instituci kumstva velmi přísně, tj. několik generací nazpátek. Takováto stará kumstva se zřídka kdy přerušují. K přerušení dochází například jen tehdy, když se rodiny od sebe zcela vzdálí a ztratí kontakt, nebo když kum z nějakého důvodu sám přeruší tuto vazbu.

Během svatby je známo, že kuma nesmí nikdo urazit, a že mu po celou dobu svatebního dne nesmí nic chybět. Poté, co je kum pozván, se stává hlavou celé svatby a symbolickou osobou, které se ostatní budou vždy ptát jako první jak postupovat během příprav i samotného obřadu. Po celou dobu je kum význačně uctíván a respektován. Na svatební veselici sedí na počestném místě vedle ženicha a nevěsty.

Pro ceremoniál v kostele je nutné, aby kumové byli pokřtěni. (Někdy je zapotřebí, aby to bylo doloženo výpisem z rejštříku církevních knih.) Neplatí však, že osoby, které jsou kumy během církevního obřadu, musí být stejné i v průběhu obřadu na úřadě. Kum je uctíván i po svatbě, a to tak, že je manželi o Velikonocích obdarován košíkem s obarvenými vajíčky. Někdy se to dělá jen při prvních Velikonocích, jindy je to dodržováno celý život.

Fenomén podobný srbskému „kumstvu“ v prostředí českém nenajdeme. Být však svědkem na svatbě, je i v Česku také považováno za velkou čest. Proto se i zde svědek většinou vybírá pečlivě. Existuje nepsané pravidlo, podle kterého se „svědčení oplácí“. Platí tedy, že se osobě, která byla někomu na svatbě za svědka, svědčení nabízí nazpátek. Bez účasti svědků by sňatek nebyl právoplatný.

V Česku i Srbsku se v dnešní době svědci volí volněji než v minulosti, mohou to být třeba i dvě svědkyně. Svědkům se často svěřují snubní prstýnky. Je to praktické opatření, které by mělo zabránit vzniku situace, kdy ženich s nevěstou prsteny ve spěchu zapomenou v místě bydliště.

 

1 Srbsky „kum“ znamená v češtině „kmotr“. „Kumstvo“ by tedy mohlo být „kmotrovství, kmotření.“

2 BOSANAC, M. – MANDIĆ, O. – PETKOVIĆ, S. Rječnik sociologije i socijalne psihologije. 1977. s.320.

3 KARADŽIĆ, Vuk Stefanović. Crna gora i Crnogorci [online]. Dostupné z: http://www.berane.me/fajlovi/opstina_berane/attach_fajlovi/lat/glavne-stranice/2010/10/pdf/Vuk_Karadzic___Crna_Gora_i_Crnogorci.pdf.„Kumstvo se ne odbija!“

4 „Kumstvo se ne odbija!“

5 Srbská etnoložka A. Pavićević tvrdí, že toto pojmenování je nesprávné. Podle ní je na základě staré praxe svědkem na svatbě vždy osoba, která byla při křtu dítěte a vztah, který by se dal nazvat kmotrovstvím neboli v srbštině „kumstvo“, je vztah, který vznikne mezi katechumenem a svědkem. S touto informací jsem se nikde jinde nesetkala. Podle autorky však toto vychází z učení pravoslavné církve. (PAVIĆEVĆ, Aleksandra. Na udaru ideologija: brak, porodica i polni moral u Srbiji u drugoj polovini 20. veka. 2006. s. 92.) Na základě vlastních zkušeností a bádání se opovážím tvrdit, že se v dnešní době toto pojmenování v Srbsku používá každodenně v obou významech: ve významu svědka na svatbě i jako osoby, která je kmotrem dítěte. Když se podíváme na rituály, které se ke křtu vážou, tak i osoba, která je při křtu dítěte, je zároveň určitým svědkem – před Bohem svědčí o tom, že je dítě připravené přijmout křesťanskou víru. Na druhou stranu ale existují některé kraje v jižním Srbsku, kde se svědkové na svatbě nazývají zcela jinak. Např. „kum“ je jenom ten, kdo pokřtil dítě a první svědek na svatbě je tzv. „prvi svat“. V následujícím textu budeme výraz „kum“ používat pro svědka na svatbě.

Vanja

Šéfka webu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *